Finsko – země bájného školského systému?

Poslední roky platí Finsko jako země s dokonalým vzdělávacím systémem. Všechno dělají lépe, děti mají úspěšnější, finští učitelé jsou skvělí... V květnu se na finské školství díky programu Erasmus+ jely podívat dvě učitelky z Frýdlantska: Sabina Loudová ze ZŠ, ZUŠ a MŠ Frýdlant a Zuzana Hojdarová ze ZŠ a MŠ Dětřichov. Přinášíme očité svědectví o té bájné zemi od Zuzky Hojdarové.

Asi nejsem sama, kdo občas zapochybuje o tom, zda pro své žáky ve školách děláme vždycky to nejlepší, co je za daných podmínek možné. Přiznám se, že mé pochybnosti rostou s přibývajícími "výzvami" v podobě inkluze dětí s náročnějšími diagnózami, online vzděláváním a přílivem cizojazyčných žáků do škol. Proto mě stále láká podívat se, jak to dělají jinde, v zemích, které jsou na špičce mezinárodních srovnávání.

Podle hodnocení PISA (Programme for International Student Assessment), které srovnává znalosti patnáctiletých studentů v oblastech čtenářské gramotnosti, matematiky a přírodovědy, se již dlouhodobě na evropské špičce drží Estonsko a Finsko.

Přes program Erasmus + se mi naskytla možnost se právě do druhého jmenovaného státu vypravit v rámci programu Structured Educational Visits and Training Seminars in Finland (volně přeloženo "Návštěvy ve finských školách a semináře zaměřené na finský školský systém"), který se uskutečnil první květnový týden letošního roku v Helsinkách.

První komplikace nastaly v den příjezdu, kdy nám bylo oznámeno, že od 3.5.2022 všechny stupně finských škol, počínaje mateřinkami a konče vysokými školami, stávkují kvůli nízkým platům a personálnímu zajištění inkluzivních dětí v mateřských školách. Byla to první stávka po téměř čtyřiceti letech, takže jsme měli opravdu pech.

Nicméně pro nás organizátor (English Matters) dojednal návštěvu škol alespoň v pondělí 2. května. Téměř stovka účastníků kursu z jedenácti evropských zemí se tedy vydala po menších skupinách do čtyř škol v městě Espoo, což je součást souměstí Helsinky - Espoo - Kauniainen.

Ve finském školském systému je školní docházka povinná až do 18ti let, variantou ke všeobecné střední škole, která studenty připravuje na vysokoškolské studium, je střední škola odborná, ze které ale lze na vysokou jít také. Já se byla podívat v Kaitaan koulu, druhostupňové škole (žáci 11 - 15 let) dohromady se střední školou (studenti 15 - 18 let).

V Kaitaan koulu (koulu znamená škola) nás vlídně přivítala paní ředitelka Ritva Mickelsson se svým psíkem v náručí. Zvířata jsou tu součástí výuky - pokud si žák při nepříjemném rozhovoru s ředitelem hladí psa, více se uvolní a je přístupný řešení problému. Dalšími zvířecími kamarády tu je několik poníků. O ně se starají pod vedením asistenta ti žáci, kteří zrovna při výuce neudrží pozornost a ruší své okolí. Pak odchází do stájí kydat hnůj a vykonávají další práce s poníky spojené.

Celé dopoledne nás po třídách a dalších prostorách školy provázeli studenti (dle odhadu jim mohlo být okolo šestnácti let), kteří byli perfektní angličtinou schopni zodpovědět téměř všechny naše dotazy.

Navštívili jsme lekci angličtiny, matematiky, hudební výchovy, pracovních činností a dějepisu. Nutno říci, že vyučování v naukových předmětech tady probíhá na první pohled velmi podobně jako u nás. Ani jsme nenarazili na žádné nadstandardní vybavení, žádné speciální pomůcky. Naopak nás překvapil často hluk, volný pohyb po třídě, sluchátka na uších a všudypřítomné mobilní telefony používané ke všemu možnému, jen zjevně ne ke studijním účelům.

Na naše dotazy, jak se za takových podmínek žáci mohou vzdělávat, jsme se dozvěděli, že studijní zodpovědnost je zcela v rukou studentů. Každý si na studijní období (které se podle škol liší - někteří jedou na klasická pololetí, někteří na semestry, kterých ale může být ve školním roce i pět) stanoví cíl, na jaké úrovni chce předmět zvládnout. Hodnotí se škálou 1 - 10, přičemž student uspěje až od stupně 5 výše.

Zato ve výchovných předmětech jsme žasli. Na pracovní činnosti, hudební výchovu a "home economics", což je předmět, kde se studenti učí běžnému chodu domácnosti včetně šití, vaření, úklidu atd., jsou speciální úžasně vybavené učebny. Během druhého stupně základní školy si tak každý žák vyzkouší několik řemesel - práci s kovem, truhlařinu, tesařinu, šití na šicím stroji nebo i hru na nějaký hudební nástroj a vaření. V posledním roce základní školy si pak zvolí tu oblast, která ho nejvíce zaujala. Zvláštní postavení má také tělesná výchova, kdy není výjimkou, že škola má svůj plavecký bazén, posilovnu a samozřejmě saunu.

V současné době ve Finsku probíhá revize vzdělávacího rámce, na kterém spolupracují meziškolní učitelské týmy. Vše je ale soustředěno na "wellbeing", tedy pohodu, dialog mezi studenty a učiteli, účast na procesu vzdělávání, široká škála učebních přístupů a bezpečné prostředí.

Když jsme se bavili s přednášejícími v následujících dnech stáže, což byli učitelé všech stupňů finského školství, všichni se shodli v tom, že zodpovědnost za vzdělávání je hlavně na žákovi - studentovi. Panuje obecná teze, že si ze školy nepamatujeme to, co jsme se na kterém stupni školy naučili, ale určitě si pamatujeme, jak jsme se na škole cítili, jak jsme byli kantory přijímáni. Podle Finů je tedy nejdůležitější klima, ve kterém se vzděláváme. Úspěšnost ve vzdělávání si musí nastavit u sebe každý sám.

Pohodě ve školách rozhodně napomáhá fakt, jak jsou učitelé společností přijímáni a finančně ohodnoceni. Překvapující pro nás bylo i to, kdo se ve Finsku může stát učitelem. V české praxi bývá totiž studium na pedagogické fakultě tou poslední možností, když ostatní plány selžou. Ve Finsku musí žadatel o pedagogické studium projít poměrně náročnými testy, včetně těch psychologických. Pedagog je pak společností sociálně a finančně hodnocen podobně jako lékař nebo právník.

Na školách běžně působí školní psychologové, etopedi, zdravotník a samozřejmě asistenti. Přes celosvětovou snahu o inkluzi téměř všech žáků a studentů a jejich zařazení do běžných tříd i ve Finsku stále fungují speciální třídy pro ty žáky, kteří by průběh výuky výrazně narušovali.

Nechci vás zahltit ještě asi tisícem postřehů, které jsem si z Finska odnesla. Na to, abych přišla na kloub důvodu finských úspěchů v mezinárodním srovnání, jsem měla opravdu velmi málo času, a ani další dny plné přednášek a dotazů určitě neuspokojily moji zvídavost. Rozhodně se také necítím kompetentní ke kritice českého školství, ale vnímám, že něco musíme změnit, abychom nepohořeli a nevyhořeli.

Chci vás tedy všechny povzbudit k tomu, abyste načerpali inspiraci z míst, kde to dělají jinak, a ke sdílení vašich zkušeností s ostatními učiteli. A také přeji nám všem hodně sil do úspěšného zvládnutí konce školního roku. Mysleme na "wellbeing" 😊.

Zuzana Hojdarová
učitelka na 1. stupni
ZŠ a MŠ Dětřichov